Vztahový koučink a poradenství

Porozvodové příměří|


Některým lidem se naštěstí v životě nepodaří, aby byli součástí rozvodu v jakékoliv roli. Není totiž úplně o co stát, ani když je odloučení poměrně poklidné. A jak to nejlépe ukočírovat, když už…?

Témata vzájemné komunikace jsou na denním pořádku, a to i v době, kdy se partneři rozchází. Sepsala jsem pro vás přímý příběh, který ilustruje nejeden scénář.

Sama jsem se v této situaci ocitla tříkrát. Jako dcera rodičů, jako partnerka manžela, a jako exmanželka. Vůbec to není jednoduché. Naopak. Dospělí jsou v neskutečných emocích, nestabilní v postojích, zmítáni v pochybách, provinění, rozčarování, nespravedlnosti, ublížení a bezpočtu jiných měnících se pocitů. Ráno viní druhého, večer sebe. V poledne to chtějí ještě zkusit, slepit a zatnou zuby, o půlnoci rezignují a smiřují se. Neustále se jim hlavou honí film, co bude, když … Scénář střídá scénář, a dlouho žádný není konečný.”

Ať jste dítě nebo své děti máte… jedno je jisté. Děti neví. Děti se bojí. Ať chcete nebo ne, jdou s vámi do neznáma.

I když jim tisíckrát popíšete, že se nemají čeho bát, stejně se bojí. Nechápou pozadí, nevidí souvislosti. Asi naštěstí. A i kdyby to chápali sebevíc, stejně si v případě relativně funkční rodiny, odloučení rodičů nepřejí. Začínají psát Ježíškovi, že jediný dárek je maminka s tatínkem doma, plní urologické a logopedické ordinace, starší začínají rebelovat, horší se jejich prospěch, nebo uzavírají své pubertální pocity pod pokličku. Na druhou stranu většinou jednou dozrají do věku, kdy rozumí, že ne všechno je udržitelné, a že některá manželství zkrátka krachují. Zpravidla se největší výzvou dětí stávají nevlastní noví partneři a manželé jejich biologických rodičů.

Dospělí tápou. Odejít od rodiny? Bojovat? Vzdát to? Mám známou současnost vyměnit za nejistou budoucnost?

I když ženy i muži někdy tuší, co je racionálně správné, bývá rozvod emočně vypjatým obdobím, kdy jsou zaměřeni na sebe. A nejde to chvíli změnit, nedá se poručit. I když se snaží fungovat sebevíc, zpravidla se situace v tomto přechodném období zrcadlí na úkor dětí. Ženy často říkají, že místo pohádky čtou články psychologů, místo pečení cukroví visí na telefonu s kamarádkou. A doufají, že příští Vánoce nebo léto bude líp… Ale to, o čem chci psát, nejsou slzy a strasti. Naopak.

Rozvod je fakticky „jen“ ZMĚNA. Každá změna otevírá nové obzory a možnosti, jak jít do života ještě lépe. Jak uchopit to, co chceme a jak si třeba i začít plnit nové sny.

Podělím se teď s vámi o zásadní klíče k porozvodovému přátelství.

Že to nejde? Jde. Jen je potřeba respektovat a následovat určitá pravidla. A jejich dodržování je oboustranně vědomá dřina a disciplína. A k tomu, abyste byli na dřinu připravení, je zapotřebí nechat na obou stranách opadnout ty největší emoce a odpustit.

  1. Úcta

Ať se nám to líbí nebo ne, ať se to komukoliv jakkoliv zajídá, protože se cítí zraněný, zachovat si úctu v tom, jak o druhém mluvím, jak ho oslovuji, jak ho popisuji, je první krok ke zdárné domluvě. Jinak se mluví s kreténem, jinak s exmanželem Petrem. Kretén nebo Petr taky úplně jinak naslouchá, a je ochoten jinak komunikovat. Vím, že to může být těžké obzvlášť pro ty, kdo se v manželství nebo ve finiši nešetřili, ale to neznamená, že se nejde probudit do nového dne s odhodláním, že taková silná slova zkrátka používat nebudu.

Rada: Najděte si oslovení, které použijete, když vás druhá strana rozčílí. V pozitivních emocích to totiž jde snadno, v těch negativních je fajn mít na paměti neutrální oslovení – nemusí nadchnout, ale ať neurazí.

  1. Rozum především anebo „člověk místo slona“

K použití tohoto příměru mě inspirovala kamarádka, tu k tomu inspiroval farář. Představte si, že člověk sedí na slonovi. A dál si představte, že člověk je vaše rácio, slon jsou emoce. SROVNEJTE jejich velikost a zamyslete se.….….… Nic neobvyklého, že emoce máme v první fázi skoro vždy větší a dychtivější než rozum. Co s tím?

Rada 1: Otočte se o 180 stupňů. Chovejte se jako „člověk“. Do potencionálně přátelského ex-vztahu je mnohem lepší být jím než slonem. Zkrátka vychladněme, nenechme emoce plápolat, maximálně jen decentně doutnat. Přemýšlejme, mluvme a konejme rozumem.

Rada 2: Zaměřte se v komunikaci na obsah, respektive na cíl a výsledek, kvůli kterému spolu mluvíte. Ten dotáhněte do konce. Pokud se přichytíte, že se začínáte vozit po sloním chobotu, zastavte se. Položte si otázku, jestli jste schopní přehodit výhybku a být konstruktivní hned, nebo bude lepší odložit debatu na později.

  1. Expartneři komunikujte! A vy „současní“ to podpořte.

Jedna z fatálních chyb, které se někteří noví partneři dopouští, je, že jim vadí kontakt ex-manželů a snaží se ho korigovat. Jediné, k čemu se začne po čase schylovat je, že bude raději tajný. A teď si položte otázku… Není to zvrácené žárlit na někoho, kdo sebe opustil?

Když mi manžel oznámil, že jde se svojí exmanželkou na skleničku kvůli dětem, bylo to zvláštní, ale ne nepochopitelné. Když ona přišla s tím, že jedou s přítelem na dovolenou, rozbila kamera, a manžel ochotně hledal naši, bylo to komické, ale taky ne nepochopitelné. Když přinesl nejstarší syn lístky na maturitní ples nám čtyřem k jednomu stolu, měla jsem už po těch letech přiměřený pocit z toho, že se tolerujeme a snášíme.

Rada: Jednoduchá. Stručná. NESOUPEŘTE! Pochopte, že lidé, kteří spolu měsíce či roky sdíleli ložnici, mohou mít společná témata. I mimo děti. To přece neznamená, že VY nejste na prvním místě. Pamatujte, že i vykonstruovaní rivalové mají své osudy, a nikdy nevíte, jaký příběh ve skutečnosti píše jejich život. Kdo říká, že potkat se neznajíc na kávě, nenajdete nějaký průsečík i vy.

  1. Děti

Bývají největším štěstím i nejintenzivnějším zdrojem konfliktů. Často si nedobrovolně losují první řadu v rodinné talk show, a přitom za nic nemohou.

Ohodnoťte na stupnici 0–10 základní férová pravidla (0 – vůbec, 10 – ideálně), jak to u vás teď funguje a zamyslete se nad tím, kam to posunout, aby se situace v jednotlivých bodech zlepšila.

- Všem rovným dílem. Férovost utváří podmínky pro vzájemnou snášenlivost. Kdo by byl celý urvaný dát ze svého pytlíku bonbon někomu, kdo dostal od tatínka víc…

- Pomáhejte dětem v drobnostech a významných dnech. Ex-partner má narozeniny, jsou Vánoce nebo mají svátek? Upozorněte na to dítě. Pomozte mu vybrat vhodný dárek, aby z něj mělo samo radost.

- Pohoda při předáván dětí. Pozvěte se vzájemně na pár minut dál, popovídejte si o prožitém čase, nechte dítě říct, jak se mělo, co se mu líbilo, co se mu nelíbilo, dejte si kávu nebo čaj a případně dolaďte detaily budoucí organizace. Zkrátka zapojte se společně.

- Buďte angažovaní jen do té míry, do které si to dítě přeje. Někdy míň je víc. Když chtěla moje macecha koupit mé sestře šaty na prodlouženou do tanečních, zvedla se obrovská nevole ze strany mé sestry i naší mámy. Někdy nesejde na našich pocitech, a už vůbec ne domněnkách.

- Pečlivě plánujte program. Věkový rozptyl sourozenců, kdy nejstaršímu je například 16 a nejmladšímu 2, vyžaduje řešit aktivity chytře. S individuálním vyžitím v kolektivní hře, kdy vlk se nažere a koza zůstane celá. Je potřeba zvážit kdo, kam, s kým, kdy a jak, odsouhlasit si to, a potom už se jen můžete těšit.

-Vytvořte jim takové podmínky, ať se cítí jako v druhém domově, ne na návštěvě. Není nic horšího, než když mají provizorní postel, provizorní hračky, provizorní pyžamo. Když nevynesou odpadky jen proto, že jsou u vás na víkend. Provizoria jsou dočasná a člověk se v nich časem cítí stísněně… a to k rodinné harmonii opravdu nepřispěje.

Jedna věc je JISTÁ. Děti jsou neuvěřitelně vděčné.

Dejte jim najevo lásku, oporu, nebo jen přátelství, a nešlápnete vedle. A jestli jsou vzteklé a zlé? Věřte, že to je jen maska, za kterou skrývají neschopnost se s námi dospělými „měřit“.

Přeji všem, kterých se téma odloučení týká, abyste vykročili správnou nohou alespoň k relativnímu smíření, ideálně porozvodovému přátelství.

Text: Martina Fau